Předškoláci a chudá slovní zásoba

Mgr. Irena Šáchová, klinická logopedka o Dráčkovi na http://www.rodina.cz/clanek9707.htm

Proč dnes spousta předškoláků nedokáže převyprávět obsah jednoduché pohádky? Jak lze tento problém řešit?

Dnes už téměř typická situace z poradny klinického logopeda: Přichází maminka se synem, který má za pár měsíců nastoupit do první třídy. Dítě má – podle maminky – jen drobný problém s artikulací, nedokáže správně vyslovit některé hlásky. Logoped si začne s chlapečkem povídat a vzápětí zjistí, že dítě není schopné ani těmi nejjednoduššími větami vylíčit děj na obrázku. K popisu používá převážně jednoslovné výrazy – podstatná jména. Ta nekombinuje se slovesy. Vypadá to tedy takhle nějak: „Tady je auto, pán, paní, dům, kočka, zahrada…“ Naprosto mu unikají časoprostorové a dějové souvislosti. Že například kočka sedí na střeše domu, že do auta právě nasedá pán, že z okna domu volá maminka na děti, které si hrají na zahradě. Logoped se tedy zkouší zaměřit na detaily a zjišťuje, že předškolák není schopen ani používat vhodné předložky – pod, nad, před, za…

 

Do ordinace klinického logopeda přicházejí nejčastěji děti ve věku od tří do šesti let. Často mají různé poruchy artikulace (nejčastěji se vyskytuje nesprávná výslovnost kmitných hlásek – tedy L, R a Ř a sykavek). Vyskytují se však i jiné poruchy a vady řeči. A tím se vracíme zpět k chlapečkovi z úvodu – nezřídka se totiž stává, že děti s drobnou poruchou výslovnosti mívají celkově omezenou až chudou slovní zásobu.

 

Jaké jsou příčiny tohoto úkazu? Zkuste si vybavit běžný všední podvečer a večer z dob, kdy jste byli malí. Většinou to vypadalo takhle nějak: Rodina se sešla u stolu, povídala si o škole, o práci atd. Zkrátka komunikovalo se. Před tím, než uložili rodiče děti do postele, četli jim pohádky a příběhy. A když bylo třeba, vysvětlili jim význam nějakého neznámého slova, objasnili zápletku… Zkrátka opět se komunikovalo.

 

Dnes to chodí v rodinách – naštěstí ne ve všech! – jinak. Podle zkušenosti klinické logopedky Mgr. Ireny Šáchové převažují jednoznačně rodiče, kteří pustí mrněti pohádku na počítači nebo na tabletu – a dítě pasivně sleduje téměř cokoli. Zpětná vazba – tedy poznatek, zda si dítě z takové pohádky něco odnáší – zcela chybí. Karkulka či Sněhurka už také většinou u takového dítěte nemá šanci. Tyto klasické pohádky jsou pro ně nudné, dítko zvyklé na animované akční „pohádkové“ příběhy vyžaduje rychlé střídání dějů a akcí. Obvykle jde o příběhy, jejichž děj ani nelze odvyprávět, protože zkrátka žádný děj nemají…

 

A pak je tu asi ten nejzásadnější problém: I když by si dítě rádo o tom, co právě vidělo, s někým povídalo, mnohdy schází posluchač, který by mu naslouchal. Doba je rychlá a babičky (dřívější významné nositelky lidové slovesnosti) mají jiné zájmy a povinnosti, než trávit čas se svými vnoučaty a číst jim říkadla, pohádky a příběhy, zpívat si s nimi jednoduché dětské písničky.

 

Velkou úlohu při zlepšování komunikační schopnosti dítěte hrají zcela jistě dětské časopisy. Články a příběhy v nich jsou kratší než v knížkách, často doplněné ilustracemi. Na rozdíl od knížek jsou snadněji přenosné – vypravíme-li se s dítětem například k lékaři, můžeme časopis krásně přibalit do kabelky či dětského batůžku – spolu s tužkou a pastelkami.

 

Do časopisů lze vpisovat, vybarvovat obrázky, vystřihovat z nich, slepovat různé modely, spojovat slova s obrázky v různých zajímavých spojovačkách, číst z nich velmi jednoduché a krátké pohádky, které udrží dětskou pozornost… A svoji roli jistě hraje i cena časopisu oproti knížce.

 

Pro děti, které nerady kreslí a malují, představují spojovačky, bludiště, vystřihovánky, dokreslovačky, slepovačky atd. velmi kvalitní rozvoj jemné motoriky, grafomotoriky a zrakového vnímání – díky němuž mohou děti postupně dojít k vybarvování a kreslení jako takovému. Klinická logopedka Irena Šáchová k tomu říká: „Vybrat však vhodný dětský časopis na současném českém trhu je docela dřina. Převažují časopisy předimenzované pestrými ilustracemi, v nichž se dítě obtížně orientuje, až ztrácí. Často se také jedná o přetisky ze zahraničí, aniž by je však kdokoli upravil pro české prostředí… a dítě opět tápe. Dobře vedeným, strukturovaným a graficky poutavým časopisem, rozvíjejícím celkový komunikační potenciál dítěte je podle mého názoru časopis Dráček. Pracuji s ním už několik měsíců – od té doby, co jsem ho objevila na trhu.“